Resident Evil 4 - Recenze
Resident Evil 4 -> Recenze
Vzkříšení slavné hororové série překonalo všechna očekávání a získalo nejeden titul „hra roku“. To bylo ovšem před dvěma roky a na konzolích. Jak se tomuto klenotu vede nyní, v „čerstvé“ konverzi pro PC? Jsou zprzněné ovládání a zoufalá grafika dostatečné důvody pro zavrhnutí skvělého příběhu či jedinečné hratelnosti?
Především americká herní média neváhala v roce 2005 udělit prvenství nejlepší hry roku právě čtvrtému dílu Resident Evil GameCube verze, 90%). Také já a mí známí jsme byli tenkrát ze hry naprosto unešení - rok před nástupem next-gen konzolí jsme měli dojem, že nová generace už dorazila. Jakkoliv byla série Resident Evil legendou a zakladatelem moderního herního hororu (přesněji „survival hororu“), po původní trilogii se jaksi motala na místě s řadou vedlejších titulů. Z nich třeba Resident Evil: Code Veronica (konzole Dreamcast) nebo Resident Evil 0 (Gamecube) byly výborné hry, ale poněkud se opakovaly.
O to větší překvapení tehdy znamenal čtvrtý díl, který zahodil svá nejtypičtější klišé – totiž zombie – aby do série úspěšně vrátil prvek strachu z neznáma. Resident Evil 4 má díky tomu schopnost každou hodinu hraní znovu a znovu překvapovat, šokovat - a hlavně bavit. Napomohl také fakt, že vývoj hry se táhl dobrých pět let, díky čemuž je doslova nacpaná tunou drobných nápadů, doladěných k dokonalosti. Je obrovská škoda, že všechny tyto přednosti sráží odbytost PC konverze na kolena, ale pojďme na to hezky postupně...
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek
• Vražední
deformovaní vesničané
Hluboko v lesích nikdo neslyší váš křik. Tradiční klišé tvořilo základ
hororové atmosféry prvního dílu série, ale nyní nemáte co do činění
s jediným panským sídlem, zamořeným pomalými a hloupými zombiemi.
Hlubokými lesy zarostlé hory kdesi ve Španělsku skrývají tentokrát
celou vesnici plnou vražedně živých nepřátel, kteří sice nevypadají
zrovna jako normální lidé, nicméně o to děsivější jsou jejich dokonale
lidské schopnosti domlouvat se, využívat zbraně a pronásledovat vás
kamkoliv se vrtnete. Téma deformovaných vesničanů možná znáte z filmů
Wrong Turn nebo Hills Have Eyes, nicméně troufám si tvrdit že místní
tajemství v pozadí genetických mutací je o kus děsivější. A nebezpečnější.
Do tajemné vesnice, kde lidé nejsou tak docela lidé a celkově se tam
dějí hodně podivné věci, dorazíte v kůži Leona Kennedyho. Hrdina druhého
dílu série za těch pár let řádně zdrsněl a povýšil. Stal se speciálním
agentem ve službě rodiny prezidenta USA. Jeho úkolem je najít unesenou
prezidentovu dceru, která byla naposledy spatřena právě v okolí této
nehostinné lokace. Nemusíte se bát, že byste celou hru jen zkoumali
chatrče plné nepřátelsky naladěných vidláků. Čeká na vás okolní divoká
příroda (lesy, jeskyně, jezero, hory), ale také třeba velký středověký
hrad, zlaté doly nebo podzemní vojenská základna.
• Udrží až
do konce
Než hra skončí, potkáte řadu starých známých (za všechny zmíním alespoň
Adu Wong, bývalou lásku hlavního hrdiny, nebo zlotřilecký mozek celé
série, nadlidského Alberta Weskera). Zhruba od poloviny hry vás bude
stále palčivěji trápit otázka, zda společnost Umbrella po incidentech
v USA skutečně zanikla… či zda by události ve vašem okolí s ní mohly
mít něco společného.
Je docela zajímavé, že ačkoliv se příběh v úvodu hry i v manuálu omezuje
na hrstku úvodních vět, dokonale vás vtáhne a díky překvapivým zvratům/odhalením
udrží vaši pozornost spolehlivě až do konce. Zásluhu na tom má kromě
jiného skvělá výprava: dočkáte se desítek vynikajících ingame animací
připomínajících svým střihem a choreografií filmy typu Matrix.
Příběh a vývoj postav dále prohlubují komunikace po vysílačce, až nápadně připomínající Metal Gear Solid. Počítejte s tím, že kromě vesničanů znetvořených tajemným parazitem „Las Plagas“ (jehož účinky zakusíte i na vlastní kůži!) na vás hra vrhne také několik pořádných bossů, včetně příšer jaké jste ještě neviděli. Škoda že úplný závěr hry je tak předvídatelný a navíc ploše/nudně podaný. Každopádně Resident Evil zřejmě zůstává nejvýznamnější hrou v očích Hollywoodu, kde se právě dokončuje třetí film na motivy původní herní trilogie.
• Zpras... , tedy zaprášená nádhera
Pokud jste hráli původní trilogii na PC, jistě si pamatujete že šlo o kombinaci 3D postav s předrenderovaným 2D pozadím - to vše sledováno rafinovanými, byť pevně umístěnými kamerami. Resident Evil 4 oproti tomu přináší plnokrevné 3D se vším všudy. Skvělá kamera, sledující vaši postavu zezadu a slétávající na vaše rameno v okamžiku kdy začnete mířit, již byla okopírována v mnoha hrách během posledních dvou let. Bohužel co se samotné vizuální kvality grafika týká, ačkoliv hra dodnes vypadá skvěle na Gamecube a pořádné širokoúhlé televizi, PC verze překvapivě vyděsí hráče absencí řady speciálních efektů a celkovou zaprášenou šedivostí.
Skvěle volená barevná paleta, která dokonale fungovala v konzolovém originále, trpí nepochopitelným odstraněním temnoty a mlhy. Místo toho vidíte s palčivou ostrostí až na (šedivý) horizont, což kromě ztráty strašidelné atmosféry přináší také „doskakující“ modely postav, směšně nízké rozlišení textur v dálce a další naprosto hloupé nešvary. Podle všeho byla PC konverze hry založena na poněkud oškubané PS2 verzi hry místo na Gamecube originálu, čímž se můžete rozloučit také se stíny, působivými efekty vody nebo ohně a dalšími lahůdkami, které ATi karta v Gamecube nabízela.
K dílu zkázy připočítejte směšně nízké rozlišení jinak úžasných filmových animací. Tento grafický zločin nezachrání příjemný důraz na detail: chvějící se listí na stromech bylo úžasné před dvěma roky, ale dnes jde o standart. Přesto čistě z designového hlediska jsou všechny postavy, příšery a lokace nádherné, navíc oživené špičkovou animací a naprosto perfektní hudbou, zvuky i dabingem.
• Akční uragán
Zatímco v minulých dílech série jste šetřili každý náboj, Resident Evil 4 je akce tak divoká, že vedle ní Doom 3 vypadá jako pomalá adventura. Většinu času budete v divoké přestřelce kosit skupinky vesničanů snažíce se vás obklíčit. Jakmile k vám přiběhnou příliš blízko, budete díky skvěle navrženému systému kontextového „akčního“ tlačítka plynule přecházet do boje nablízko (skopávání nepřátel apod.). Divoké přestřelky rozpoutáte za pomoci řady druhů pistolí, revolverů, brokovnic, pušek (s dalekohledem), granátů, raketometu apod. Zbraní je víc než kdy předtím, munice pořád dostatek a akce vlastně nikdy nepřestává.
Velkou zásluhu na zážitku z boje má také kvalitní AI. Vaši lidští nepřátelé jsou rychlí, organizovaní, vynalézaví a nevypočitatelní. Většinu času po vás jdou s nástroji typu vidle, sekera nebo kosa, ale nechybí ani mnohem vražednější nástroje typu motorová pila nebo zápalné lahve. Jeden z nejlepších zážitků na mě čekal již během prvního většího střetu s vesničany. Během divoké přestřelky na náměstí vesnice jsem vylezl do strážního posedu a odtamtud vesele střílel lidi pod sebou. Smál jsem se jen tak dlouho, dokud mi dovnitř nevhodili zápalnou láhev, díky které jsem se během pár vteřin usmažil (kdybych tou dobou už měl herní mechanismy více v krvi, napadlo by mne zkusit vyskočit oknem posedu). Vaši protivníci vás od začátku do konce hry budou nutit hledat nové způsoby boje, využívání prostředí atd. V tomto ohledu ční hratelnost a chování AI hodně vysoko nad loňským hitem Gears of War (což byl jeden z důvodů pro mé nižší hodnocení onoho titulu).
• Interakce a RPG prvky
Herní design Resident Evil 4 obdivuji pro způsob, jakým autoři obešli řadu dobových technických omezení na staré generaci konzolí. Díky tomu působí herní prostředí interaktivněji než v řadě současných novinek. Nejde ani tak o fyziku nábytku a dalších věcí, které můžete rozstřílet na kousíčky, ale spíše o perfektní využívání kontextového tlačítka pro přeskakování překážek, proskakování okny, otevírání či vykopávání dveří (podle toho jestli stisknete přede dveřmi dané tlačítko jednou nebo dvakrát), přesouvání nábytku před dveře jako provizorní barikádu, skopávání žebříku nepřátelům atd. Kromě toho se po vás občas chce stisknutí kontextového tlačítka v naprosto nečekaný okamžik – např. když vaším směrem nepřátelé svalí balvan, abyste uhnuli.
A pak jsou tu samozřejmě souboje s bossy, kde má kontextové tlačítko také pestré využití. Souboje s bossy jsou vůbec intenzivní zážitky, ať už jde o bitvu s obrem připomínajícím trolla z Pána prstenů nebo bitvu s monstrem žijícím pod hladinou jezera: zde budete muset zároveň řídit motorový člun, harpunovat nepřítele a ještě se vyhýbat jeho útokům či překážkám nad hladinou. Pokud vás nepřítel srazí z člunu do vody, následuje minihra se zoufalým plaváním zpět do člunu. Vrcholem zážitků s bossy je ovšem souboj „muž proti muži, nůž proti noži“ s ruským žoldákem Nikolajem. V zásadě jde o rytmickou akci, během které musíte mačkat správná tlačítka zatímco běží strhující akční „film“ se soubojem. Asi to nezní revolučně, ale oproti všem hrám v minulosti, které něco podobného zkusily, v RE4 to funguje. Ve výsledku budete mít pocit, že herní zážitek byl bohatší a intenzivnější než v jakékoliv jiné akci z pohledu třetí osoby, kterou jste kdy mohli hrát.
Aby hratelnost byla ještě hlubší, přibyly lehké RPG prvky. Tajemný potulný kupec vám bude prodávat zbraně a jejich doplňky, za které můžete platit nalezeným zlatem pocházejícím zřejmě z dolů poblíž vesnice – a nebo drahými kameny, nalezenými (nejen) v jeskyních. Vykoupí od dokonce i šperky, které je možné ukrást z některých budov ve vesnici a jejím okolí. Kromě samotného prodeje zbraní nabízí kupec také jejich vylepšování: postupně můžete zvyšovat sílu zbraně, kapacitu zásobníku nebo rychlost přebíjení. Upgradovat jde také váš omezený inventář (jeden ze zachovaných prvků z původní série, vedle něj se dočkáte také ukládání hry u psacích strojů – tentokrát ovšem bez omezení množstvím inkoustových náplní). Zbývá už jen dodat, že Resident Evil 4 nabízí kromě RPG prvků také RPG trvanlivost: dočkáte se zhruba třiceti herních hodin plus dodatečné scénáře za jiné postavy, díky kterým můžete se hrou snadno strávit stovku hodin, aniž by se začala opakovat a vy nudit.
• ... a všechno je to na PC k ničemu
Přesně takový pocit na mě padnul v první minutě hry. Musel jsem se z něj léčit několik hodin hraní, kdy jsem se zatnutými zuby nadával na mizernou, strašlivou, zoufale odbytou PC konverzi. Něco takového skutečně nedokáže připravit nikdo jiný na světě, než japonští konzoloví vývojáři. Již v minulosti nám Capcom ukázal, že si při konvertování konzolových hitů nedělá vrásky s odlišným ovládacím rozhraním či grafickými schopnostmi PC: hry Onimusha 3 nebo Devil May Cry 3 toho byly jasným důkazem. Resident Evil 4 je ale poměrně tradiční střílečkou, která po ovládání typu klávesnice + myš doslova křičí. Přesto můžete myš odpojit a zahodit, protože tahle hra ji vůbec nevyužije. Místo toho máte na výběr mezi kostrbatě rozmístěným ovládáním na klávesnici (tlačítka samozřejmě není možné si nastavit) nebo hloupě digitálním ovládáním na joypadu (bohužel i v případě, že je analogový).
Snaha o přesné míření v takhle divoké akci pouze za pomoci klávesnice zavání průšvihem - a to jsem ještě nepodotknul, že se musíte zastavit abyste mohli začít mířit a střílet. Je to pomalé, nepřesné a budete si připadat jako idioti. Vše je o to vtipnější, že hra nabízí poměrně přesný systém zaměřování laserovým paprskem na každé zbrani, což skvěle fungovalo na konzolích, ale zde se to vzhledem k absenci analogového rozhraní mění v… opravdový horor. Jen si zkuste sestřelit modré medailonky v jedné z obsažených miniher nebo si zajděte na tréninkovou střelnici v druhé fázi hry.
Když už si myslíte, že to nemůže být horší, dostanete pokyn ke stisknutí kontextového tlačítka, na němž závisí váš život – jenže pokyn zobrazuje tlačítka pod čísly, nikoliv pod jejich skutečnými jmény na klávesnici. Takže zatímco se snažíte zmáčknout některý z ovládacích prvků abyste zjistili co se po vás chce, často se netrefíte včas a zcela zbytečně umřete.
• Zvyknete si na neduhy?
Herní novinář může po pár letech své profese otupět vůči novým titulům, stejně jako kterýkoli hardcore hráč. Přesto se občas vynoří hra, která zapůsobí jako bomba - probere vás z letargie a uvrhne do divokého víru herní extáze. Resident Evil 4 pro PC v tomto ohledu prokázal své výjimečné kvality navzdory tragicky zprzněnému ovládání a oškubané grafice. Po smíření se s tímto faktem jsem si zapamatoval, které číslo tlačítka znamená které tlačítko na klávesnici, získal schopnost docílit headshotu za pomoci klávesnice a díky vtahujícími příběhu (a zlepšujícímu se arzenálu) mi přestala tolik vadit zjednodušená grafika. Snad Capcom svěří další konverze svých dalších titulů nějakému externímu studiu amerického nebo evropského původu.