Jdi na obsah Jdi na menu
 


UEFA Champions League 2001/2002 - recenze

18. 3. 2007
 
 
l

UEFA Champions League 2001/2002 - recenze
Autor: Mickey Mouse
Publikováno: 28.února 2002


Na poli fotbalů, ale vlastně většiny sportovně laděných her, řadu let kraluje a je v podstatě i jediným významným producentem, firma Electronic Arts, respektive její divize EA Sports. Jejich sérii FIFA 200x (posledni edice ) není třeba nikomu představovat. Je to nejlepší fotbal na počítači, i když zde ve značné míře platí pořekadlo o jednookém králi mezi slepými. Na pohled fotbal velice hezký, ale pod touto slupkou se skrývá hra, která zkušenějšího hráče vydrží bavit chvíli a jejíž vývoj v hratelnosti postupuje mravenčími kroky, když nebudu chtít říct přímo, že stagnuje.

Konkurence není a tak kanadským EA stačí zaktualizovat každý rok sestavy, přidat anebo zase odebrat stánek s párky u tribun a je zaděláno na další ročník. Ten letošní nazývali „nebývalou revolucí v enginu“, což jsme za jediný den testování prokoukli jako veliký kec a FIFA tak skončila na poli propadáků pro všechny, kteří by namísto stovek týmů uvítali konečně pořádný fotbal, ve kterém i ve třetím odehraném zápase dáte méně než deset branek a hra vás nebude unavovat stereotypními sekvencemi vedoucími k laciným tutovým brankám.

Licence na Ligu mistrů
Je to už hodně dlouho, co se neukázal žádný troufalec, který by zkusil FIFě konkurovat. Série Actua Soccerů skončila po několika nevydařených pokusech na smetišti dějin a to bylo na dlouhou dobu všechno. Letos se objevuje titul UEFA Champions League 2001-2002, který zaujme celou řadou aspektů. Předně je to oficiální licence, která dodává hře autentičnost a u řady fanoušků tím stoupá i prestiž hry. Champions League neboli česky Liga mistrů (dříve Pohár Mistrů Evropských Zemí - PMEZ) se hlásí už v úvodním intru hry svojí krásnou znělkou.

 



Ve hře pak najdete opravdu aktuální sestavy všech účastníků letošního ročníku v opravdových dresech s víceméně aktuálními sestavami. Kromě toho máte k dispozici několik slavných týmů fotbalové historie od šedesátých let minulého století dál. Celkem je to bratru dobrá čtyřicítka týmů, což sice v porovnání s několika stovkami prezentovanými FIFOU je podstatně méně, ale není to podle mého to podstatné a hlavně to bohatě stačí.

Co naopak za velice důležité považuji, je hratelnost. Na tu má vliv řada jiných parametrů než zmiňovaný počet týmů. Začněme atmosférou, kterou tvoří bouřící diváci v zaplněných tribunách, povzbuzující své miláčky po celou dobu zápasu. Každý dramatický okamžik doprovází jejich zvýšený hukot a za zmínku stojí i klubové vlajky, které uvidíte hojně po tribunách a v barvách klubů, které se na utkání sešly. Komentátor je rovněž moc šikovný chlapík a jeho projev vhodně zapadá do už tak dobré atmosféry hry.

Bohatý výběr stadionů a kamer
Když už jsme vzpomínali množství týmů, který vyzněl ve prospěch konkurence od EA, zmiňme také stadiony. Tam se karta naopak přiklání na stranu UEFY, která nabízí přes dvě desítky evropských stadionů, často zvučných jmen. K tomu přičtěme šest druhů počasí a čtyři denní doby, kdy se může zápas konat - poledne, odpoledne, večer a noc s umělým osvětlením. Velikánské plus má u mě UEFA i v systému kamer, který je skvělý a na rozdíl od FIFY nejsou jejich pohledy z velké části úplně k ničemu. U pohledu na hřiště si vyberete jeden ze tří základních - od branky k brance, boční anebo úhlopříčný.

Pak můžete nastavit naklonění kamer a jejich vzdálenost, ze které se budou na hru dívat. To vše v tak rozsáhlých mezích, že si vhodných herních pohledů vyberete tolik, že budete řešit spíš dilema, který konkrétní z nich použít. Pro ostřílenější je samozřejmě vhodný pohled z větší dálky, kdy vidíte velký kus hřiště a máte tak přehled o celkovém rozestavění. I těchto pohledů si můžete užít v míře víc než dostatečné. Za kamery jdou jasně body UEFY rapidně nahoru. Ještě si rýpnu a dodám, že nastavený pohled se v UEFě automaticky uloží jako výchozí, což hráči FIFY bohužel dodnes neznají.

Přísnost rozhodčích
Nedílnou součástí fotbalových pravidel je i rozhodčí. Toho lze nastavit na tři stupně přísnosti, kdy prostřední z nich je „real“ a realitu víceméně připomíná. Díky tomu najdeme ve hře řadu standardních situací aniž po každém odpískaném faulu následuje i vyloučení a můžeme si vychutnat přímé i nepřímé kopy v přiměřeném množství, což prospívá fotbalovosti. Ty se zahrávají podobně jako v případě FIFY - tři hráči jsou označeni čísly a stisknutím příslušné klávesy pošleme míč na některého z nich s tím, že jejich postavení na hřišti lze ještě předtím přepínat klávesou pro změnu strategie. Navíc můžeme použít i klávesu pro centr či střelu a jejím držením na příslušné stupnici nastavit sílu a přesnost.

 


To samé platí o autových vhazováních, kdy opět lze nahrát některému ze tří spoluhráčů anebo hodit míč do místa, kam umístíme kurzor. No a obdobně jsou na tom i rohové kopy, kde centrujeme rovněž na očíslované spoluhráče anebo si šipkou ála FIFA namíříme a pošleme centr jejím směrem s možností falší a udání síly kopu.

Pokutové kopy
Nakonec jsem si nechal pokutové kopy, které ve FIFě představují bohapustou autokanonádu, kde neproměnit penaltu nedokáže ani blbec. V UEFě je tato situace řešena způsobem, na který čekáme už dlouho. Svislá stupnice síly kopu nejprve směrem nahoru zvyšuje sílu střely a tím i její umístění (to se děje ve hře tak nějak ruku v ruce). Poté klávesu pustíme a ukazatel na stupnici sjede rychleji dolů, kde je třeba jej zastavit druhým stiskem té stejné klávesy v dolní části ukazatele. Ta je rozdělena na dvě poloviny - jedna znamená střelu vlevo, druhá střelu vpravo a značka uprostřed střelu doprostřed branky.

Čím víc ke kraji od středu ukazatel zastavíme, tím víc k tyči střela letí, přičemž krajní pozice znamenají střelu do tyčky nebo úplně mimo branku. Jak jednoduché a přitom účelné a zajímavé. Hráči počítačových golfů tohle znají už od nepaměti. Tato jednoduchá pomůcka dělá i ze zahrání pokutového kopu akt, kdy je třeba šikovnost i štěstí, navíc i golman taky dokáže střelu leckdy vyrazit. Další body pro UEFu.

Herní módy
UEFA nabízí možnost volného tréninku bez soupeře, který je obzvlášť vhodný pro poklidné seznámení se s ovládáním a funkcemi všech kláves v praxi. Dále je tu klasický přátelák mezi jakýmikoliv týmy a několik fiktivních předdefinovaných turnajů. Vrcholem pak není nic jiného, než Liga mistrů s dvaatřicetičlenným výběrem nejlepších klubů Evropy. Ve hře najdete i editor pro vytváření vlastních hráčů, sestav a jednoduché volení herních strategií.

Konečně se dostáváme k vlastnímu hernímu enginu, který je alfou a omegou pro celou hru. Ovládání je stejně jako v případě FIFy natvrdo předdefinované (opravdu nechápu proč), používá i podobné klávesy, akorát jsou trochu jejich funkce popřehazované a není jich tolik. Výsledkem je, že zpočátku budete mít potíže nedělat překlepy, ale po pár zápasech to pomalu odezní. Je třeba říci, že systém přihrávek a hlavně střel je trochu odlišný. Při střele nevybíráte, do kterého rohu branky míč poletí. Směr je dán postavením hráče vůči brance a výška stupnicí, která představuje ani ne tak sílu jako výšku, do které míč poletí. Chce to opět trochu cviku si na tento způsob zvyknout a zpočátku jsem nechápal, jak to celé vlastně funguje a zda vůbec dokážu zamířit.

 


Až dostanete střelbu do krve, zjistíte, že je to šikovné a není otázkou nacvičeného trojhmatu trefit odkudkoli přesně vybraný kout brány a z natrénované pozice věšet jeden gól za druhým. Celá hra je pak mnohem fotbalovější i proto, že i golmani se v brankách činí a řadu pokusů s přehledem likvidují. Už neplatí, že co střela, to branka, co roh to jakbysmet. A parádní je i to, že i počítač střílí stejně (ne)přesně, takže není vůbec výjimkou střela do posledních řad hlediště ale i těsně mimo, nad, do tyče apod.

I hra v poli je přirozená a hráči jako tým jsou rozestavěni velice šikovně. Útoky počítače jsou na pohled pěkné a působí přirozeně, žádné zbytečné parádičky, zmatené přihrávky kamsi dozadu a podobné zkraty v AI. Navíc jsou akce velice variabilní a nečiší z nich dokola opakovaná strojovost. Celé to vypadá hodně fotbalově a to se mi na systému UEFy moc líbí.

Opět dětské nemoci
Bohužel, i zde najdeme chyby, které bych nazval dětskými nemocemi, kterými si podobná hra musí projít. Jednak animace nejsou občas zcela vychytané, což by ale nijak herně nevadilo. V enginu mi víc vadilo jakési zpoždění, se kterým reaguje hráč na vaše povely z klávesnice. Tím pádem někdy nevystřelí přesně kdy chcete, obranný zákrok nenačasujete vždy jak byste si přáli apod. Dá se na to zvyknout, ale když jde do tuhého a je potřeba se rychle otáčet, je to trochu problém.

Rovněž i v této hře mi vadí nemožnost pohybovat s hráčem, na kterého letí centr. Tím pádem vidím, že potřebuji posunout příjemce centru o kousek jinam, mám na to spoustu času, ale prostě to nejde a jen mohu koukat, jak míč v klidu přebírá soupeř. Rovněž kličkování není nijak šikovné a zahrnuje zcela neužitečné přehození míče přes hlavu, což ve fotbale moc neuvidíte. Zato taková klička do boku by nebyla k zahození, ale tu zde zase nenajdeme.

Nemožnost přepnutí na spoluhráče
Největší bolest mi ale engine způsobil jednou nepochopitelnou vlastností - nejde ručně přepínat na hráče, kterého chci ovládat. Systém to dělá plně automaticky, a navíc dost blbě. Přepíná pozdě a to je v klíčových momentech průšvih. V důležitých zápasech to rozhoduje a nemožnost s tím něco udělat je frustrující. Moc velká škoda. No a nemohu nevzpomenout několik laciných branek od půlky (i dál), které jsem vsítil jak zprvu na nejlehčí obtížnost, tak bohužel i později na tu nejvyšší.

 


Ona i výkonnost golmanů - tolik kritizovaná právě ve FIFě - byla tady propastně rozdílná - v některých zápasech chytali perfektně a jejich výkon za celé utkání byl vynikající - chytali střely, vyráželi je rukama i nohama, vybíhali pod centry do vápna a dělali prostě všechno tak, jak se od brankařů čeká. Jindy ale pouštěli tak laciné branky hlavičkami a lehkými střelami z dvaceti metrů, že se na to nedalo dívat. Když na ně jel útočník s míčem, zůstali stát a nechali ho úplně klidně projít s míčem až do branky. Tyto výkyvy nechápu, je to různé zápas od zápasu, jako kdyby se jednalo o úplně jinou hru.

I minusy musí jít ven všechny v rámci objektivity, a tak zmíním i to poslední smutné - nejde hrát po síti. Nekecám, fakt nejde po síti hrát. Můžete hrát až s osmi ovladači, ale na jediné mašině. Proboha prooooooč!!!!

Resumé
Suma sumárum po shrnutí všech pro a proti je UEFA Champions League 2001/2002 projekt, který mě vcelku příjemně překvapil už tím, že vůbec vyšel. Pokud tvůrcům elán vydrží, může z něj být brzy ten pravý fotbal. Vzhledem k tomu, že nemusí aktualizovat tisíce hráčů, mají víc času se věnovat úpravám enginu a pilovat drobnosti, které zatím nejsou zcela košer. Už dnes se dá UEFA úspěšně hrát a po prvních seznamovačkách v ní najdete šikovnou kopanou, kde o dramatické situace, spálené šance, zákroky se štěstím i polepené sportovní smůlou není nouze.

UEFA je hodně fotbalová a tak to má být. Chybičky jí odpusťme, dá se hrát i s nimi a držme jí palce do budoucna. Pro mě už nyní je v mnohém lepší než její slavnější konkurent, u kterého vydržím půl zápasu a vypínám. Já ji přeji hodně štěstí a vám fajn kopanou. Věřím, že příště to bude ještě mnohem lepší a že nezůstane jen u obnovených sestav a změněných stadionů. Uvidíme také, co na to EA Sports s oficiální hrou world cup 2002 k nacházejícímu mistrovství světa v Japonsku a Koreji.