~| ~~~~~~~~[~Czech~Games~Estranky~Cz~]~~~~~~~~ | ~

Alpine Ski Racing 2007

Po roční pauze se opět přiřítil alpský rychlík se jmenovkou Alpine Ski Racing. Přináší s sebou parádní zpracování rychlostních disciplín a i když není dokonalý, své příznivce si zajisté najde.

První krůčky

Základem Ski Alpinu je kariéra a jak nám samotný název napovídá, autoři získali licenci na dvě současné legendy alpského lyžování. Ty může hráč buď provést od prvopočátku kariéry skrze mládežnické a amatérské soutěže až do profi světa, anebo provést úkon stejného ražení se svým vlastním závodníkem. Propracovat se na vrchol není žádná procházka růžovým sadem, zpočátku nejsou peníze ani zkušenosti, a tak je třeba objíždět jednotlivé podniky kontinentálního poháru a učit se.

Na začátku kariéry si musíte vybrat trenéra, jenž se o vašeho závodníka bude starat. Kvalita výcviku je přímo úměrná ceně, jenže málokdo si hned ve své první sezoně může dovolit toho nejlepšího. Před každým podnikem musí hráč poslat svého svěřence na trénink, za který se platí paušální poplatek. Dojdou-li vám úspory, nezoufejte – stále můžete absolvovat přípravu bez pověřené osoby, nicméně efekt je takřka mizivý. Druhý člověk, na němž dost možná závisí úspěch či neúspěch snažení na trati, je serviceman. Stejně jako u trenérů si lze vybrat ze široké škály a opět platí ono známé čím dražší, tím lepší.

Neustále se točíme okolo peněz, hospodaření s nimi tvoří ve Ski Alpinu dosti podstatnou součást hry. Získat se dají rovnou třemi způsoby, ale jen jeden se dá přímo ovlivnit, a to finanční ocenění za dobré umístění. Druhým z nich je tradiční příspěvek od třetí osoby – sponzora, anebo třeba novináře. Nejzajímavější je ale třetí položka, pod kterou se skrývá sázková kancelář. Můžete si trošku zariskovat a vsadit se, že se některému ze závodníků, včetně toho vašeho, podaří zajet určitý čas či umístění. I když mi sázky na soupeře přijdou trošku unfair, nezbývá než konstatovat, že tato položka zvyšuje adrenalin v závodě samotném. Jenže jak rychle lze penízky získat, tak rychle se o ně dá přijít. Bez kvalitního vybavení si ve světové špičce neškrtnete, je třeba neustále nakupovat nové a nové vymoženosti, abyste byli konkurenceschopní.

Hurá na svah

Procházení koutů a tajů hlavního menu zabere nějaký čas, ale od toho tady nejsme. Závod samotný již čeká, pojďme si jej tedy podrobněji rozebrat. K dispozici jsou rovnou čtyři disciplíny – slalom, obří slalom, super G a sjezd. Obecně platí, že slalom je nejtočivější z této čtveřice, zatímco sjezd nejrychlejší. Ti bystřejší z vás patrně zpozorněli hledajíce alpskou kombinaci. Ta se bohužel ve Ski Alpinu nevyskytuje, což není zanedbatelný nedostatek. Když už jsme u té licence, ta platí také pro sjezdovky, během hraní se tak můžete podívat namátkou do Val d’Isere, Kitzbühelu či Sestriere. Se jmény soupeřů to již je horší, vedle zmíněného Herminátora a Bodeho Millera jsou ostatní jména zkomolená, a tak se na stupních vítězů potkáte s Benjaminem Reikem, Fritzem Strublem, apod. Paradoxní je, že závodíte-li za Bodeho či Hermanna, nikdy nemáte možnost poměřit síly s druhým z nich, což lehce neladí s podtitulem celé hry.

Start závodu probíhá ve všech případech stejně, v pravém dolním rohu obrazovky pulzuje signalizace výbušnosti, přičemž je na hráči, aby graf zastavil na co nejvyšších hodnotách. Trefit se do hodnot nad 80% není dvakrát lehké, ale po několika desítkách pokusech se z toho stane rutinní záležitost, bez níž nelze uspět. Uspět nelze ani pokud hráč kupí jednu chybu za druhou – důležité je včasné přenášení váhy, najíždění do zatáček a v neposlední řadě udržení co možná nejplynulejší a zároveň co nejrychlejší jízdy. Závodník se ovládá pomocí směrových šipek, dále pak je občas záhodno použít mezerník pro skok. Poslední extra tlačítko se využívá pro carvingový oblouk, ale o tom později.

Prapodivně hodnocené chyby

Hned při mé první minele, kdy jsem neudržel lyže na hraně a podjel bránu, jsem očekával diskvalifikaci. Zmýlená neplatí, obdržel jsem pouze dvouvteřinovou penalizaci a mohl směle pokračovat dál. To bylo ale způsobeno nastavenou nejlehčí obtížností, pro hardcore lyžaře je nachystána třetí nejtěžší, v níž se jakákoliv chybička v podobě vyjetí z dráhy trestá vyloučením. Bohužel, toto se nedá říct o ostatních chybách, po najetí do ochranné bariéry se od ní lyžař ve většině případů odrazí jako od pletivového plotu. Lehce nerealistické, nemyslíte? Spekulativní jsou také průjezdy branami. V jednu chvíli, kdy by hráč čekal jasný špicar, je jeho počínání ohodnoceno jako bezchybné, jindy naopak.

Kapitolou samu pro sebe je slalom, v němž nejde ani tak o rychlost, jako o techniku a rytmus. Sledujete-li světový pohár pravidelně zajisté víte, že v moderním slalomu speciál si bez carvingových oblouků nikdo neškrtne. To samé platí zde, ale… Tlačítko pro zahranění vás nezrychlí, naopak. Nevím, zda existuje nějaký způsob, jak jej využívat efektivně, já na něj během předlouhých hodin nepřišel. Nezbývá než si přiznat, že jsem na slalom prostě levej :-).

Pro zlepšení fyzických schopností se dá, krom klasického tréninku, ještě vyzkoušet extrémní trénink v disciplíně Black Piste. Zde je úkol na první pohled snadný, a to dostat se dolů pod kopec vcelku. Po bližším ohmatání však nejeden hráč zjistí, že kličkování ve stokilometrové rychlosti mezi kmeny a pařezy stromů není podle jeho gusta a raději zůstane u klasického tréninku.

Blyštivý sníh, kouzelné scenerie